Nenechte se zmást názvem – perská dlouhosrstá kočka ve skutečnosti nepochází z Persie, ale její domovinu je třeba hledat ve Velké Británii.
Přesto existuje důvod, proč ji s pradávnou Persií spojujeme. Jak je to možné, a kde se vlastně vzaly?
Přečtěte si o tom, jak vypadají a odkud pocházejí perské kočky, patrně nejznámější a nejušlechtilejší plemeno koček na světě.
Obsah článku
Původ a historie
Pravděpodobně se jedná o vzdálené potomky angorských koček, které byly do Evropy přivezeny v 17. století. Již tehdy se jich ujali nadšení milovníci koček, kteří usilovali o vznik prvních chovných linií a započali s cílevědomým šlechtěním.
První perské kočky však byly těm dnešním, alespoň co se týče vzhledu, dosti vzdálené.
Nebyly tolik podsadité (štíhlejší stavba těla připomínala exotický původ), i srst byla kratší a hlava byla ve shodě s orientálními předky výrazně klínovitá.
Současnou podobu začaly nabývat teprve poměrně nedávno, v 70. letech devatenáctého století se šlechtění zaměřilo na zkracování hlavy a následovaly další šlechtitelské pokusy, ze kterých postupně vzešla dnešní podoba.
Již v roce 1871 se v Británii konala první výstava, které se zúčastnily mimo jiné i perské kočky. Krátce na to se poprvé dostaly na americký kontinent, kde byly roku 1903 ustanoveny plemenné standardy (od těch evropských se však mírně lišily, cílily například na bohatší srst a extrémně krátký nos).
První perské kočky byly převážně bílé, dnes se však rozeznává celkem 21 oficiálně uznávaných barevných variant (a existuje jich celkem až 60). Což už je pořádné množství na to, aby si mohl vybrat opravdu každý chovatel. Ale aby perskou kočku poznal, je třeba nejprve dobře vědět, jak vypadá její plemenný standard. Pojďme se na něj blíže podívat.
Plemenný standard peršanek
Na první pohled perská kočka zaujme dvěma nepřehlédnutelnými atributy: výrazně dlouhou srstí (pesíky dosahují úctyhodné délky až 12 centimetrů!) a naopak velmi krátkou hlavou. Nos dnešních perských koček je natolik krátký, že to své nositelce dokonce může přinášet zdravotní komplikace.
Majitelé perských koček se častěji než obvykle musejí potýkat s tím, že jejich svěřenci mají ucpané slzné kanálky nebo špatný chrup. Z toho důvodu je třeba klást důraz na starostlivou péči, doporučuje se každodenně čistit obličejové rýhy a srst pod očima.
Hlava perských koček je nikoliv klínovitá, ale výrazně kulatá, masivní a posazená na krátkém a mohutném krku. Dojmu kulatosti napomáhají plné tváře, široké a silné čelisti a také výrazně vyvinutá brada. O krátkém nose s výrazným stopem jsme se již zmiňovali. Velké a kulaté oči by měly mít stejnou barvu jako srst.
Velké tělo s krátkými a silnými končetinami doplňují velké a kulaté tlapky, kratší ocas je zvláště huňatý. Měkká a hedvábná srst se kromě své délky vyznačuje také mimořádnou nadýchaností, například kolem krku tvoří hustý límec.
Povaha a charakter
Na rozdíl od většiny koček jsou ty perské spíše klidnější povahy, standardně se označují za flegmatické.
Například ke hře se musí teprve vyprovokovat, to však neznamená, že by si nehrály rády. Nečekejte od nich však žádné „psí kusy“ – na aportování nebo procházky na vodítku si radně nechte zajít chuť. Dlouhosrsté perské kočky úplně nejraději tráví čas ve svém pelíšku, kde se oddávají hlubokému spánku.
Péče o srst perské kočky
Péče o perské kočky je vzhledem ke kvalitě jejich srsti rovněž o něco náročnější než u jiných plemen. Vyžaduje každodenní kartáčování, které by mělo být ještě intenzivnější v době línání.
Pokud je však srst udržována v čistotě, zůstává čistí, nezacuchá se ani neplstnatí. Perské kočky se doporučuje čas od času koupat ve speciálním šamponu.