V médiích i v rozpravách mezi lidmi často slýcháme, že určití psi jsou zástupci bojových psích plemen. Z tohoto důvodu je na ně často nahlíženo skrze prsty.
Hovoří se o nich, že jsou nevhodní k dětem a jejich přítomnost v bytě připomíná časovanou bombu.
V tomto článku se dozvíme, kteří psi se do této skupiny řadí, jak si poradit s jejich výchovou a zda opravdu můžeme s klidným srdcem označit určitá plemena psů za bojová.
Obsah článku
Vznik pojmu bojová plemena
Abychom zjistili, proč se některým psím plemenům přiřazuje přívlastek „bojová“, musíme se ohlédnout zpět do historie. Psi se využívali k boji již za dob antického Říma.
Nejednalo se ovšem o zápasení pro pobavení diváků. Psi se stali totiž regulérní součástí římských armád při některých válečných bitvách.
Až po jejich účasti ve válečných vřavách byli psi používáni k zápasení pro zábavu.
Představivost pořadatelů psích zápasů takřka neznala meze, a tak vedle tradičních soubojů, kde proti sobě nastoupili dva psi, byli k vidění i souboje psů s medvědem, opicí, býkem nebo krávou. V době římského kolosea nebyli výjimkou ani souboje smečky psů s bájnými gladiátory.
Dnes už jsou ve většině zemí psí zápasy všech typů zakázány. Výjimkou jsou země jako Indonésie, Afghánistán nebo Albánie.
Psí zápasy jsou také povoleny v některých částech Ruské federace. To není nikterak překvapivá zpráva, neboť mnoho plemen, která jsou považována za bojová, pochází právě z této oblasti (např. Středoasijský pastevecký pes).
V ostatních částech světa se psí zápasy konají pod rouškou ilegality. Na následujících řádcích se podíváme na to, kteří psi bývali pro tyto souboje nejčastěji trénováni.
V posledních letech se navíc začaly objevovat země, které přikročily k zákazu některých plemen bojových psů. Jako příklad uveďme Německo, Spojené království, Španělsko, Dánsko, Norsko a Kanadu {zdroj: Wikipedia}.
Seznam 30 bojových psích plemen
Zde se přísluší poznamenat, že pojem bojové plemeno oficiálně neexistuje. Široce se uznává rozdělení psů dle mezinárodní kynologické federace FCI, která rozlišuje celkem deset skupin, z nichž ani jedna nenese název bojová plemena.
Za bojové psy se tak většinou označují rasy, které v minulosti byly používány k boji. Stejně tak se mezi ně řadí i plemena, o kterých obecně panuje představa, že jsou nebezpečná pro své okolí.
Toto je seznam malých i velkých bojových psích plemen, které byly původně vyšlechtěny a využívány k boji. Seznam obsahuje také 6 vyhynulých plemen:
- Akita Inu
- Americký buldok
- Americký pitbulteriér
- Americký stafordširský teriér
- Anglický buldok
- Anglický bulteriér
- Anglický mastif
- Argentinská doga
- Blue Paul Terrier (vyhynulé)
- Brazilská fila
- Bull and teriér (vyhynulé)
- Bullenbeiser (vyhynulé)
- Bully Kutta
- Cane Corso
- Cordoba Fighting Dog (vyhynulé)
- Dobrman
- Dogo Cubano (vyhynulé)
- Gull Dong
- Gulteriér
- Kanárská doga
- Kerry blue teriér
- Kuchi
- Malorská doga
- Neaposlký mastin
- Německý ovčák
- Old English Bulldog (vyhynulé)
- Rotvajler
- Stafordšírský bulteriér
- Středoasijský pastevecký pes
- Šarpej
- Tosa Inu
Výchova je základ
Nelze popřít, že existují skupiny psů mající určité predispozice k agresivitě. Společenská plemena mají tradičně blízko k lidem, německý ovčák má dispozice k tomu, stát se dobrým hlídacím psem a například pitbul má ve vínku vysoké sebevědomí a nadřazenost.
Vrozené talenty ovšem ještě nejsou nutně předurčující k tomu, jaký pes vlastně nakonec bude. Daleko důležitější je totiž samotná výchova psa. Ta totiž dokáže udělat z pitbula či rotvajlera mírumilovného pejska, nebo naopak ze zlatého retrívra nešťastníka, který je nebezpečný sobě, ale také svému okolí.
Proto je podstatné si zjistit co nejvíce informací o plemeni psa, které si hodláte pořídit. Tím se má na mysli například náročnost na jeho výchovu nebo množství pohybu, které pejsek potřebuje. Neméně důležité je vědět o množství síly, která se bude v dospělém věku v psovi skrývat a kterou bude potřeba ukočírovat a bezpečně vybít tréninkem.
V případě, že máte doma štěně, které patří k plemenům, která byla v minulosti používaná k boji, je třeba mu dopřát trpělivý a důsledný výcvik například na cvičáku. To ovšem neplatí jen pro tzv. bojové psy, ale i pro ostatní jedince, kteří v sobě skrývají velkou sílu či horkokrevný temperament.
Dalším krokem správným směrem je konzultovat jeho výchovu s odborníkem. Výcvik by měl být sice důsledný a důrazný, ale v žádném případě ne agresivní. Vedle toho je nutné pejskovi umožnit socializaci s ostatními psími kamarády, aby si na přítomnost ostatních psů zvykl a nereagoval na ně agresivně.
Nebezpečný pes = nezodpovědný majitel
Pokud se přistoupí k výchově psa zodpovědně, není jediný důvod se domnívat, že se z pejska vyklube nebezpečný jedinec. Vše závisí na majiteli a na způsobu, jakým bude svého psa vychovávat.
Největším důkazem jsou případy zdánlivě agresivních psů, kteří pomáhají lidem s různými druhy zdravotních postižení. Je tedy více než zřejmé, že mezi rotvajlerem, který se věnuje canisterapii a rotvaljerem, který zaútočí na kolemjdoucího, je rozdíl, v drtivé většině případů, dílem nezvládnuté výchovy.