Ani krátkosrstá, ani dlouhosrstá. Plemeno kornyšrex (cornish rex) je klasifikováno jako kočka „se zvláštní strukturou srsti“, což koneckonců lze vyčíst již z jeho názvu.
Pokud jste se již někdy setkali se zvířetem s rexovitou srstí, pak jistě již tušíte, jak asi bude kornyšrex vypadat.
Ale pozor, kornyšrex je specifická i v celé řadě dalších ohledů. Pojďme si jí tedy představit trochu blíže.
Obsah článku
Kočka, která nelíná?
Na první pohled kornyšrex zaujme krátkou a měkkou, jako by uměle zkadeřenou srstí, která vzhledem k absenci pesíků a mimořádně zhuštěné podsadě nejen že je velmi hladká a jemná na dotyk, ale především téměř nelíná. (Výjimečně se sice objeví dlouhosrstá varianta této kočky, není však uznávána a neměla by být nadále zařazena do chovu).
Pokud hledáte kočku, která vám doma nezanechá chlupy na každém kroku, pak zvažte, zda právě kornyšrex by nebyla tou pravou.
Je to sice poněkud netradiční, ale zato velmi zajímavé plemeno a je jen škoda, že zatím se o něm příliš neví. Tahle extrovertní kočka se společenskou povahou možná na první pohled působí poněkud křehce a ne každému se hned zalíbí, ale rozhodně nejde o zvíře citlivé na chlad, jako třeba velmi podobní sphynxové.
Jak kornyšrex vznikl
Původ kornyšrexů je velmi dobře zmapován. Za specifický typ rexovité srsti může jeden konkrétní gen, jehož mutace byla jako první zaznamenána v roce 1950 ve vrhu vzniklého ze spojené dvou zcela obyčejných venkovských koček.
Novorozený kocourek dostal jméno Kallibunker a stal se nevědomky zakladatelem celé nové plemenné linie. Nadšení chovatelé jej nechali znovu spářit s vlastní matkou, a tak spatřila světlo světa další dvě rexovitá koťata.
Tím se prokázalo, že se jedná o dědičně podmíněnou vlastnost, která mohla být nadále rozvíjena cílevědomou chovatelskou činností. Počátek vzniku plemene byl spojen s intenzivním šlechtěním a postupným zvyšováním se zájmu širší veřejnosti.
Později se kornyšrexové dostali i na americký kontinent, kde vznikla jejich „americká verze“ – selekce zde totiž probíhala na menší a štíhlejší typy, takže americký kornyšrex má například elegantnější a drobnější stavbu těla postavu.
V šedesátých letech let byl kornyšrex oficiálně zapsán na seznam kočičích plemen jak v USA, tak v Anglii; v současné době je uznáván všemi zastřešujícími chovatelskými organizacemi. Chová se po celém světě, byť spíše ojediněle.
Jak jej poznáme
Kornyšrexové sice nejsou mezi chovateli příliš rozšířeni, přesto si jej takřka nelze splést s jiným plemenem. Pokud byste se s ním tedy měli tu čest setkat, pak si můžete být jisti, že jej poznáte. Stačí vědět, na jaké poznávací znaky se primárně zaměřit.
Kromě zmíněné specifické srsti to je například nápadná podobnost s chrtem – úzká hlava (délka lebky je větší než její šířka) s nápadnýma a vysoko postavenýma ušima, oči jsou pro kočky spíše netypicky oválné. Při pohledu z profilu je patrné, že nos nemá žádný stop, jeho linie může být mírně vypouklá (tzv. římský profil; je dobře vidět zejména u americké varianty kornyšrexů). Nos a brada musí ležet v jedné linii.
Zatímco požadavky na utváření těla a hlavy jsou poměrně striktní, z hlediska zbarvení se setkáme naopak s maximální benevolencí. Povoleny jsou totiž všechny barevné varinaty, a to včetně siamské zbarvení, známého jako tzv. si-rex. Kornyšrexové se tak chovají nejen ve všech možných barvách, ale i v jejich kombinacích a s různými odznaky.
Povaha
Společenská, přítulná a přátelská kočka – takový je kornyšrex. Miluje pozornost a hlazení, je fixován na své majitele projevuje se výrazným charakterem. Plachost je mu cizí – daleko spíše se jedná o zvíře velmi aktivní, průbojné a sebevědomé, o jehož přítomnosti rozhodně bude každý člen domácnosti moc dobře vědět.
Kromě plemene kornyšrex existuje ještě velmi podobný devonrex, který má rovněž rexovitou srst – v tomto případě však je zapříčiněna mutací jiného genu, může obsahovat pesíky a s kornyšrexem by se devonrex neměl křížit.
A co vy, co na tuto netradiční kočičku říkáte?