Očkování domácích mazlíčků je pro některé lidi běžná rutina, pro některé španělská vesnice. Jaká jsou základní a povinná očkování? Jak často očkovat? Se vším vám poradíme v našem článku
Očkování (neboli vakcinace) je proces, při kterém se do těla pacienta úmyslně vpraví částečky nebezpečného viru, aby si na něj imunitní systém mohl vytvořit protilátky. Neznamená to, že pak zvíře danou chorobou nemůže onemocnět, pravděpodobnost je však mnohonásobně nižší.
Obsah článku
Základní očkování
Základní očkovací sestava pro dospělé psy se nazývá DHPPiLR, přičemž každé písmeno reprezentuje jiné onemocnění. Jde o kombinovanou vakcínu proti infekčním chorobám a vzteklině.
D – psinka (distemper)
Psinkové onemocnění má několik forem, podle toho, které orgány napadá. Většinou se jedná o kombinaci napadení trávící, dýchací, močopohlavní a nervové soustavy. Drtivou většinu případů doprovází zvýšená teplota (nad 39 °C). Typickým příznakem je také zdrsnění a ztluštění povrchu polštářků na tlapkách a nosní houbě či „psinkový chrup“ (hlavně u mladých psů, zuby zůstanou poškozené a zažloutlé). Největší úmrtností se vyznačují formy s poškozenou nervovou soustavou, při které při trpí záchvaty, parézami či třesy, ale i vyléčeným zvířatům mohou zůstat trvalé následky.
H – infekční zánět jater (hepatitis)
Při napadení jater se do krve vyplavuje bilirubin, který způsobuje žluté zbarvení sliznic, což je na první pohled viditelný příznak. Pes nejprve ztrácí chuť k jídlu, v souvislosti s nastupující horečkou je apatický, unavený, může trpět průjmem a zvracením. V akutních případech může dojít k úhynu do 24-36 hodin.
P – parvoviróza
Parvoviróza je vysoce nakažlivé onemocnění, které bývá často smrtelné i přes zahájenou léčbu. Ihned po nakažení se u štěněte mohou objevit vysoké horečky a malátnost, nejpozději do týdne pak úporné průjmy s příměsí krve, zvracení a dehydratace. Parvovirus napadá rovněž imunitní systém psa, proto představuje problém nejen u štěňat, ale také u starých neočkovaných jedinců.
Pi – parainfluenza
Jedná se o virus napadající horní cesty dýchací, lidově řečeno infekce připomíná lehčí chřipku. Společně s dalšími viry vzniká respirační onemocnění zvané psincový kašel.
L – leptospiróza
Leptospiróza je jedno z onemocnění přenosných na člověka. Psi se mohou nakazit od jiného jedince, nebo například při lovení hlodavců, kteří bývají přenašeči a při nákaze mají infekční moč (časté u loveckých psů). Toto bakteriální onemocnění napadá především ledviny a játra, projevuje se žlutým zbarvením sliznic, zvracením, horečkou a nechutenstvím.
R – vzteklina (rabies) – jediné povinné očkování
Vzteklina je ze 100% smrtelné onemocnění, které se na území ČR od roku 2004 nevyskytuje. Vztahuje se na něj také jediné, ze zákona č. 166/1999 o veterinární péči, povinné očkování ve věku od 3 do 6 měsíců, dále každoroční přeočkování (nebo v případě samostatné vakcíny proti vzteklině co 3 roky). Virus se přenáší slinami nakaženého zvířete, nejvíce tedy olíznutím, kousnutím nebo škrábnutím. V těle způsobuje akutní zánět mozku, který se projevuje nervovými příznaky, například změnami chování, agresivitou, zvýšeným sliněním, zvýšenou teplotou, parézami, paralýzami až úplným ochrnutím.
Vakcinace štěňat
Mimo tuto základní očkovací sestavu existuje „štěněčí vakcína“ DP, která se dává jako první a poskytne štěňátku podklad pro vybudování imunity proti nejvíce obávaným infekcím.
- týden věku (štěněčí vakcína DP)
- týden věku (přeočkování DP + dalších infekčních onemocnění)
- týden věku (přeočkování všech nemocí z 8. týdne)
- Mezi 12. týdnem a půl rokem věku je povinná vakcinace proti vzteklině, buď v kombinaci nebo samostatně
- Poté přeočkování každý další rok od poslední vakcinace (infekční nemoci + vzteklina)
- Od 12. týdne věku možnost vakcinace proti tetanu (přeočkování za měsíc, pak každé 2 roky) nebo borrelióze (přeočkování za měsíc, pak každý rok)
T – tetanus
Tetanus je onemocnění způsobené bakterií Clostridium tetani, která je běžně přítomná všude v prostředí, například v půdě. Nejnebezpečnější je pro štěňata v období přezubování, protože v dásni po vypadlém zubu jsou pro bakterie ideální podmínky pro pomnožení a další proniknutí do krevního oběhu. V organismu ale začnou postupně vytvářet toxiny, které zvířeti způsobují křeče, které mohou vyústit až ve smrt v důsledku zástavy dechu a srdce.
B – borrelióza
Tato infekce přenášená klíšťaty se projevuje nejčastěji horečkou, nechutenstvím, apatií, otokem lymfatických uzlin a kloubů nebo kulháním. Proto se také doporučuje psa vždy chránit přípravky proti vnějším parazitům (obojky, tabletky, spot – ony).
Kromě „tetanovky“ se všechny zmíněné vakcíny aplikují do podkoží, kde může až měsíc po podání zůstávat malá boule, která by se měla postupně sama vstřebat. Je důležité pozorovat, zda psovi po očkování neopuchá oblast krku, nosu, nebo zda nezačíná obtížně dýchat. V takovém případě by šlo o alergickou reakci a museli byste opět urychleně navštívit veterináře.
Kdy neočkovat?
Nesmí se očkovat pes, který je nemocný, oslabený, má průjem nebo zvrací. Nepodávejte zároveň s vakcinací preparáty na odčervení nebo proti vnějším parazitům, doporučuje se alespoň týden počkat. Dopřejte svému psovi také pár dní odpočinku a klidového režimu.
Očkovací průkaz
Pokud máte strach, že nevíte, na co zrovna má být pejsek očkován, stačí vzít s sebou na veterinu očkovací průkaz, ze kterého si doktor spolehlivě vyčte vše, co potřebuje.
Pokud se svým mazlíčkem cestujete, budete potřebovat Evropský pas zvířete. Pas obsahuje podrobné údaje o vašem zvířeti, a to včetně záznamů o očkování proti vzteklině.
Prevence je to nejmenší, co můžeme pro naše společníky udělat, a zároveň je to mnohdy právě ten nejdůležitější krok pro jejich zdraví.