Psinka je jedno z nejnebezpečnějších onemocnění, které může vašeho pejska potkat. V určitých případech se může projevovat jen jako nepříjemný výtok z nosu nebo průjem. Někdy však může zanechat i trvalé následky nebo dokonce způsobit smrt.
Pokud vás zajímá, jak toto onemocnění na svém psovi poznat či jakým způsobem mu předcházet, pokračujte ve čtení tohoto článku.
Psinka neboli také psí spalničky je akutní virové onemocnění, které postihuje nejen psy, ale také fretky a ostatní masožravá kožešinová zvířata. U psů ale může v určitých případech probíhat i lehčí formou, naproti tomu u fretek značí jeho přítomnost takřka jistou smrt. Lidé se psinkou nakazit nemohou, jsou totiž vůči tomuto viru imunní.
Obsah článku
„Psinkový“ kašel?
Na úvod celého článku je třeba vysvětlit důležitý pojem. Je možné, že zjistíte, že má váš pejsek psinkový kašel a ihned vás napadne, že je to průvodní jev nebezpečné psinky. V tomto případě se však nebezpečného virového onemocnění bát nemusíte.
„Psinkový kašel“ je totiž ve skutečnosti psincový kašel a se psinkou nemá vůbec nic společného. Jedná se totiž o infekční zánět hrtanu a hltanu, který se projevuje podobně jako lidská chřipka. Nejedná se tedy o tak nebezpečné onemocnění jako je právě psinka.
Nejrizikovější skupinou jsou štěňata
Nejčastěji se psinka objevuje u malých štěňat mezi 3. a 6. měsícem života. Další ohroženou skupinou jsou pak psi starší 8 let. Průběh nemoci pak velmi ovlivňuje zdravotní stav pejska. V případě, že je pes oslabený či nachlazený, je jeho boj s virem velmi těžký. Před nákazou nejsou v bezpečí ani jedinci bez zdravotních potíží. Psinka je zkrátka velice nebezpečnou nemocí takřka pro všechny psy.
Jak se psinka šíří?
Psinka je vysoce nakažlivá infekce, která se nejčastěji přenáší přímým kontaktem, tedy kapénkovou cestou. Psi se tudíž mohou nakazit kontaktem s infikovaným zvířetem nebo předmětem. Pes, který již trpí touto nemocí, totiž při kašlání či štěkání uvolňuje kapky aerosolů do prostředí, čímž infikuje jak ostatní zvířata, tak i povrch kolem sebe. Přenos nemoci je možný také prostřednictvím kontaktu s močí či exkrementy nakažených zvířat.
Virus psinky je bohužel velmi odolný a může přežívat v přírodě i několik dnů. Navíc se mu velmi daří v chladném a deštivém počasí. Vyšší teploty a sucho však virusu nesvědčí.
Nemoc se může šířit také skrze placentu nemocné feny na štěňata. Ta mohou po svém příchodu na svět trpět trvalým poškozením mozku. Výjimkou ovšem není ani porod již mrtvých štěňat.
Příznaky psinky – inkubační doba
Inkubační doba nemoci je 3 až 7 dní. Výjimkou nejsou ani případy, kdy se příznaky ukážou až v druhém týdnu nemoci.
Psí psinka má širokou škálu příznaků v závislosti na tom, v jaké fázi toto onemocnění je, a také s ohledem na to, jakou formou psinky váš pes trpí. První příznak bývá však u většiny infikovaných stejný – prudké zvýšení teploty. Je velmi časté, že po prvních dnech horečka ustoupí, jen aby o pár dalších dnů opět stoupla.
Celkově se rozlišují čtyři různé druhy psinky:
- plicní
- střevní
- nervová
- kožní
Každá z těchto druhů nemoci se může vyskytovat samostatně, ale většinou jedna z nich předchází druhé.
V případě, že se u psa prokáže plicní forma psinky, nejdříve se projeví zánět dýchací cest a pejskovi teče z nosu. Poté se objeví zánět hrtanu a průdušek, doprovázený kašlem a v některých případech až zápalem plic. Výjimkou u této formy psinky není ani zánět spojivek či světloplachost.
Střevní forma psinky je ve znamení zánětu žaludku a střev. Dostavuje se žluté zvracení a průjem, ve kterém se objevuje i krev.
V průběhu střevní nebo plicní formy začíná většinou psinka útočit na nervovou soustavu pejska. To se projevuje záškuby a tiky po celé obličejové části těla. V určitých případech je možné, že budou záškuby připomínat epileptický záchvat. Nervová psinka je vůbec ta nejzákeřnější. Existují bohužel případy pejsků, kterým způsobila ochrnutí nebo trvalé poškození mozku.
Nejméně častou formou je kožní psinka. Ta se projevuje popraskanými polštářky na tlapkách nebo vznikáním hnisavých puchýřků takřka po celém těle.
Léčba psincového kašle
Léčení psů s psinkou je bohužel velmi obtížné. Úmrtnost infikovaných zvířat dosahuje velmi vysokého procenta. Zatím totiž neexistuje lék ani pevně stanovený lékařský postup, který by toto onemocnění zastavil.
Léčení spočívá spíše ve zmírnění příznaků a posílení imunity pejska. To probíhá buď antibiotiky, léky proti zvracení či vitamínovými preparáty. O léčebném postupu však vždy rozhoduje veterinář.
Naprostý klid potřebuje pes, který je vážně nemocný. Jsou mu podávány léky proti křečím a kapačky, které mu pomohou zvládnout dehydrataci. Zdali bude léčba úspěšná, se však předpovědět nedá. Pokud se navíc dostaví poškození nervové soustavy, je boj s nemocí prohrán.
Pejsek, který má jen mírné příznaky psinky se vyléčit může, ale riziko trvalých následků je bohužel všudypřítomné.
Trvalé následky po prodělání nemoci
Pokud se pejskovi podaří tuto zákeřnou nemoc porazit, je dost pravděpodobné, že si z těžkého boje odnese trvalé následky. Po prodělání psinky, která zaútočí na nervový systém, je velmi pravděpodobné trvalé poškození mozku.
Dalším možným následkem může být například neschopnost zvládat větší tělesnou zátěž. U štěňat je obrovským problémem poškození imunitního systému, což má často za následek pozdější uhynutí v důsledku jiného onemocnění.
Očkování proti psince
Nejlepším způsobem, jak pomoci svému pejskovi v boji se psinkou, je této zákeřné nemoci předcházet. To se dá činit samozřejmě vhodným očkováním. Očkování proti psince v sobě zahrnuje i ochranu proti jiným nepříjemným nemocem, jako je parvoviróza či virový zánět jater.
Pejsci se nechávají očkovat již mezi 6. a 7. týdnem života. Další vakcíny se aplikují dvakrát v měsíčním intervalu. Poté stačí pejska očkovat jen jednou ročně.